Založení Společnosti katolického domu
Zápis ve farní kronice uvádí, že v prosinci roku 1908 svolal blanenský farář František Grydil poradu k založení katolického spolku. Jeho ustavující schůze se konala 6. dubna 1909, spolek přijal název Budoucnost a přihlásilo se do něj 42 členů. Předsedou spolku byl zvolen pan Ladislav Kretz, měšťan a majitel realit v Blansku.
Zápis z března roku 1910 sděluje, že blanenský farář koupil dům se zahradou č. 341 proti kostelu od manželů Skácelových za cenu 23 000 K, aby dům mohl být útulkem „Katolického spolku Budoucnost“ a jiných spřízněných spolků. Farář neměl sice více než čtvrtinu kupní ceny svých peněz, dostal však úvěr a doufá, dá-li Pán Bůh zdraví, že za nějaký rok bude moci dům odevzdati tvořícímu se „Družstvu Katolického domu v Blansku, kteréžto družstvo má na převzetí a udržování domu dary a příspěvky sbírati.
Obavy o zdraví blanenského faráře Grydila se naplnily, po těžké nemoci v roce 1910 zemřel. V témže roce byla založena Společnost katolického domu, se kterou spolek Budoucnost splynul. Společnost převzala dům zakoupený farářem Grydilem za cenu 19 000 K.
Dopisem ze dne 22. 5. 1910 uloženým v státním okresním archívu Blansko byly c.k. hejtmanství v Boskovicích zaslány stanovy Společnosti katolického domu. Jsou na nich podepsáni jako dočasní představitelé předseda Leopold Kolísek, jednatel Vincenc Nejezchleb a pokladník Jan Staněk. Ve farní kronice je v roce 1911 uvedeno, že předsedou společnosti byl P. František Zřídkaveselý, kaplan, jednatelem Jan Tureček, kaplan a pokladníkem Jan Staněk, katecheta v Blansku.
Původní stanovy spolku obsahují 23 paragrafů. Pro zajímavost jsou uvedeny dva, které stanovují účel a prostředky:
Účelem spolku jest opatřiti a udržovati v Blansku pro případ i v nejbližším okolí pro sdružování českých katolíků místnosti a jiné potřeby; pěstovati zásady katolické jakož i dynastický a vlastenecký cit; vzdělávati je ve vědění pro život potřebném v duchu katolickém; sjednati zásadám katolickým náležité platnosti v životě soukromém i veřejném.
K dosažení účelu spolkovému sloužiti budou příspěvky členů, podíly, dary a odkazy; odebírání a čtení knih a časopisů duchem katolickým se nesoucích nebo nábožensky nezávadných; přednášky a rozpravy o věcech časových, náboženských, sociálních a jiných; pořádání slušných zábav, dovolených her, vycházek a divadelních představení a veřejných koncertů; zřízení spolkové knihovny a půjčování knih;
Spolek k dosažení účelu může zříditi odbor přednáškový, zábavní, tělocvičný, divadelní, pěvecko-hudební.
Stanovy spolku se zásadním způsobem v době jeho trvání neměnily. Došlo však k jejich mírným úpravám a novému schvalování v letech 1915, 1927 a 1939. Vše však muselo být řádně úředně vypořádáno. Slavnému c.k. místodržitelství v Brně v roce 1915, tak i zemské politické správě v Brně v roce 1927 muselo být „za příčinou změny stanov“ zasíláno vždy 5 výtisků stanov nových i původních.
Předválečné období
Úpravy zakoupeného domu byly dokončeny zřejmě až v roce 1913. Některé rysy původního domu se zachovaly dodnes. Provoz domu musel být ekonomicky soběstačný, proto v něm byla restaurace, záložna i pronajatý byt. Provozována zde byla také knihovna. Za předsálím byl velký sál s galerií a jevištěm, které mělo již tenkrát propadliště a šatnu pro herce. Sál byl vytápěn dvěma vysokými litinovými kamny s ozdobnými reliéfy, vyrobenými v dílně umělecké litiny slévárny ČKD Blansko. Stejná kamna se nacházela v předsálí, topilo se v nich koksem. Sál byl osvětlen stropními lustry a světly na bočních stěnách. Na hlavní oponě znázorněna část Blanska s Ježkovou továrnou. Ze sálu vedly dveře do uličky, ze které se sestupovalo podél vysoké terasy se sklepem do zahrady osázené kaštany. Uprostřed byla betonová plocha pro tanec. Na pravé straně zahrady stála dřevěná kuželna. Venkovní taneční parket s kaštany a kuželnou byl typickou a nezbytnou součástí restaurací na počátku 20. století.
Zápis z Valné hromady konané v roce 1927 uvádí 28 přítomných členů z 68 členů spolku náležejících.
Předsedou spolku byl většinou blanenský farář. Postupně tak funkci předsedy zastával P. Leopold Kolísek, P. František Zřídkaveselý, P. Leopold Bureš. Mezi dlouholeté a obětavé členy výboru patřil Augustin Habeš st., Vincenc Nejezchleb, Augustin Vojanec, Josef Pokorný, Josef Pela, Josef Kučera a mnozí další.
V Katolickém domě našly uplatnění i útulek další organizace, jejichž činnost svým způsobem souvisela se záměry Společnosti katolického domu. Vlastní činnost spolku i dalších organizací v domě působících byla vzájemně provázána, vzájemná spolupráce byla velmi úzká a účinná. Mezi tyto organizace patřily:
Jednota čsl. Orla
byla Blansku založena v roce 1921 a stala se nejaktivnější organizací v Katolickém domě. Mezi její vůdčí osobnosti patřil P. Arnošt Králík. Od roku 1931 převzala jednota Orla Katolický dům do nájmu. V roce 1941 však byla činnost Orla i dalších sportovních organizací zakázána. Členové Orla však vyvíjeli činnost především sportovní a divadelní pod hlavičkou Společnosti katolického domu.
Československá strana lidová
byla v Blansku založena v roce 1921 a měla za první republiky v Katolickém domě svůj sekretariát. Úzce spolupracovala se Společností katolického domu i jednotou Orla. Za německé okupace byla její činnost zakázána.
Svaz katolických žen a dívek
založený v polovině dvacátých let, se svojí činností zaměřoval na výchovné působení v křesťanském duchu zejména na mládež a děti. S pomocí členek Svazu i členek Orla byly zabezpečovány různé oslavy, pohoštění a besídky. Činnost svazu byla ukončena v době nacistické okupace.
V Katolickém domě měla po dlouhé roky svoje místo knihovna, která byla zrušena až během války. Již od dvacátých let zde sídlila Raiffeisenova záložna, zrušena byla v roce 1942. Ještě před první světovou válkou zde byla také provozována restaurace, která byla pronajímána. Její provoz skončil až v roce 1948.
Velké oblibě se těšila divadla, ať činohry nebo operety. Od roku 1923 do roku 1947 bylo v Katolickém domě provedeno 76 různých her, přičemž mnohé byly i několikrát reprízovány. Na příklad hra U veselého kamzíka šestkrát, Modlitba za vlast i představení Bouchačka čtyřikrát. Některé hry se několikrát opakovaly, třeba vždy o Dušičkách Mlynář a jeho dítě apod. Seznam her, uvedený v kronice Katolického domu zřejmě není pro velký časový odstup úplný. Někdy zde vystupovali jako hosté herci a zpěváci z jiných souborů např. Sokola.
V Katolickém domě byly pořádány nejen činohry a operety, ale také besedy, besídky pro děti, pohádkové hry, loutková divadla, plesy, koncerty, akademie, taneční zábavy, karnevaly, ostatky, dožínky, vinobraní, taneční hodiny, přednášky, oslavy svátků, pohoštění po prvním svatém přijímání, svatební hostiny, oslavy narozenin, mikulášské besídky, svátky matek, pohoštění smutečních hostů a řada dalších akcí.
Mezi nejiniciativnější organizátory patřil v počátcích Katolického domu P. Leopold Kolísek, který také založil blanenský tamburaš a byl jeho dirigentem. Soubor tamburaš pokračoval ve své činnosti i po odchodu P. Kolíska z Blanska v roce 1922. Velikou iniciativou se do historie Katolického domu zapsal také P. Arnošt Králík, který do Blanska nastoupil jako kaplan v roce 1922. Svojí obrovskou aktivitou ovlivňoval dění v jednotě Orel i v Katolickém domě.
Kulturní, společenská, výchovná i tělovýchovná činnost měla v Katolickém domě ve své době velmi dobrou úroveň. Přispívala významně k povznesení kultury, k ušlechtilé zábavě, účelnému využívání času a upevňování vzájemných vztahů občanů Blanska i okolí.
Válka a doba ukončení činnosti
Od prosince 1938 do března 1939 po zabrání pohraničí Němci byly ve velkém sále Katolického domu, ale také v Dělnickém domě a Sokolovně ubytovány oddíly vojáků československé armády. Přesto, že vojáci užívali sál a spolková činnost musela být na krátkou dobu přerušena, ke škodám na majetku nedošlo.
Z dnešního pohledu se zdá zajímavé, že spolek během druhé světové války nepřerušil činnost, tato však byla dost utlumena. Již v květnu 1939 se musel spolek jako spolek nepolitický ohlásit okresnímu úřadu v Boskovicích. V následujícím roce sdělil okresnímu úřadu, že bude svoje schůze konat v pravidelných termínech. Zpětně však obdržel poučení, že je nutno o každou schůzi zvlášť žádat 14 dní předem s uvedením programu schůze.
Podle pokladního deníku např. v roce 1941 v Katolickém domě působila jednota Orla (následně téhož roku rozpuštěna), Svaz katolických žen a dívek, charitní farní odbor Ludmila, měla zde sídlo knihovna, Raiffeisenova záložna, hostinec a byly pronajímány dva byty: panu Valáškovi a Špičákovi.
V letech 1940 až 45 se každoročně hrála v sále Katolického domu divadelní představení, v některých letech i několik, případně byla představení opakována. Jen v roce 1940 se uskutečnilo osm her, v roce 1941 jich bylo dokonce devět. Jistě to byly ve vypjaté době svým způsobem projevy vlastenectví. Po zrušení jednoty Orla v roce 1941 ustala také divadelní činnost této organizace. Herci sice hráli pod hlavičkou Společnosti katolického domu, ale přehled o tom nebyl z opatrnosti veden.
Činnost se však po osvobození značně zvýšila a znovu svoji činnost obnovila zakázaná organizace Orel i Československá strana lidová a nově zahájil činnost Junák. Tato skautská organizace byla založena po osvobození v roce 1945 kaplanem P. Aloisem Pekárkem. Oddíl měl v Katolickém domě klubovnu a využíval též ostatní zařízení. Byl velmi aktivní. Mimo klubovou činnost sehrál několik divadel a besídek. Sjednocená tělovýchova však činnost Junáka ukončila.
Pro lepší skloubení slibně se rozvíjející činnosti byl v Katolickém domě 23. 6. 1946 ustanoven pořadatelský odbor, který koordinoval a podporoval činnost jednotlivých organizací. Ukončil činnost na počátku roku 1948.
V letech 1946 až 1948 se uskutečnila v Katolickém domě řada zajímavých akcí.
V roce 1946 to byl ples jednoty Orla, Cyrilometodějská akademie, divadlo charity Nový Dr. Faust, divadlo skautů Noční lov, divadlo katolických žen Vavřinec, divadelní představení Skřivánek zpívá, členská beseda, dožínky, Svatováclavská akademie, zástěrková zábava, Martinské hody, Mikulášská nadílka, vánoční hra Svatá noc.
V roce 1947 Orelský ples, ples ČSL, ostatková maškarní merenda, hasičský kurs, představení U veselého kamzíka (4x opakované), orelská taneční zábava, divadelní hra Modlitba za vlast (2x), kácení máje, kabaretní večírek, taneční zábava, zahradní zábava, slavnostní schůze ČSL, debatní večery, čaje o páté, vinobraní pořádané hasiči, Svatovojtěšská akademie, opereta Bouchačka (4x), drama Pěst (2x), Martinské hody, Mikulášská nadílka, dětské divadlo.
V roce 1948 v lednu ples Orla, ples ČSL, ostatková taneční zábava, v únoru dvě představení operety (název se nezachoval) a koncert pěveckého sboru Moravan. V říjnu představení Viděla jsem Boha (3x), hodová taneční zábava a Svatováclavská akademie.
Zápisy ze schůzí výboru i pokladní deník svědčí o významném útlumu činnosti. Příznačný pro tuto dobu je zápis z blanenské kroniky:
Na návrh akčního výboru NF se sešli 16. listopadu 1948 zástupci blanenských divadelních odborů, aby jednali o jejich sloučení. Za dramatický odbor Katolického domu se dostavil P. Sláma a Augustin Habeš. Zástupci Katolického domu se vyslovili rozhodně proti sloučení divadelních odborů v jednotné městské divadlo. Jejich členstvo se vzdá prý každé činnosti, nebude li moci hrát v Katolickém domě. Zástupci Dělnického domu a Sokola hlasovali pro sloučení a tak došlo k ustavení městského divadla Sokol Blansko.
V roce 1949 hovoří záznamy jen o uskutečnění plesu, ostatkové zábavy a Martinského posvícení.
V roce 1950 se výbor Společnosti katolického domu podvolil výzvě ONV Blansko, aby pronajal sál a k němu přilehlé místnosti na tři roky ČKD pro ubytování dělnictva. Sál byl přeměněn na obytné světnice, záchody na umývárnu, úpravy provedla ČKD.
V roce 1951 valná hromada ve svém zápise ze 7. ledna pouze konstatuje pronájem sálu a péči o zbývající budovu.
O této době vypovídá žádost ONV v Blansku z 24. ledna 1951 o prověření zvolených členů výboru Společnosti katolického domu, zaslaná velitelství SNB v Blansku. Velitelství po prověrce zaslalo zpět pozoruhodné hlášení:
„Po vyšetření oznamuji, že v daném případě se jedná vesměs o bývalé členy a čelní funkcionáře bývalé lidové strany, která od února 1948 v Blansku neexistuje ….
Jde vesměs o bývalé lidovce, kteří nejsou nynějšímu Lidově demokratickému zřízení nikterak příznivě nakloněni, a možno je považovat za osoby politicky a státně nespolehlivé, i když jsou mezi nimi dělníci. Taktéž řím. kat. faráře Hladíka a katechetu Kotouna nelze považovati za osoby politicky a státně spolehlivé i když proti lidově demokratickému zřízení nijak zjevně nevystupují.
V daném případě nutno předpokládati, že jmenovaní funkcionáři by mohli svých schůzí využíti k protistátní činnosti anebo k organizování takové činnosti.
podepsán: velitel stanice
vrch. strážm. Brumovský
Během druhé světové války byl předsedou spolku Augustin Habeš, po válce byl do října 1947 předsedou P. Bohumil Mikuláš, v roce 1948 byl předsedou Augustin Vojanec a místopředsedou Augustin Habeš ml. V září 1948 zvolen předsedou P. Jindřich Hladík, místopředsedou František Pokorný.
Využití budovy v 50-80 letech
Výměrem Okresního národního výboru v Blansku ze dne 10. dubna 1952, který byl adresován do rukou tehdejšího předsedy spolku faráře P. Františka Hladíka, rozpustil ONV Společnost katolického domu v Blansku. Majetek spolku, zejména dům a zahrada tak, jak byly zapsané v pozemkové knize, připadl Městskému národnímu výboru v Blansku.
Ve zdůvodnění se praví: „Činnost spolku, který má nepatrný počet členů, se omezuje pouze na to, že vybírá poplatky (nájemné) z bytu, sálu, přilehlých místností a hostince. Tato činnost nezapadá do budovatelské linie lidově demokratického státu a nijak nepřispívá k výstavbě socialismu u nás. Tím, že majetek spolku připadne MNV v Blansku, stane se majetkem národním a tudíž ku prospěchu všech občanů a MNV má také větší možnosti starati se o údržbu domu.“
Předseda spolku P. Hladík se marně snažil udržet v zabraném a předávaném domě jednu světničku pro zkoušky sboru, marná byla snaha brněnské konzistoře s žádostí o vysvětlení, proč neplatí ustanovení stanov, že majetek při rozpuštění spolku přechází na spolek obdobný.
Městská rada rozhodla o přidělení Katolického domu Hudební škole i přes snahy podniku ČKD zachovat ubytování svých zaměstnanců. Rozhodnutí to bylo v této pohnuté době zřejmě nejlepší. Ubytování zaměstnanců ČKD však pokračovalo v sále rozděleném na ubikace až do roku 1956. Lze předpokládat, že drobné stavební úpravy byly zajišťovány průběžně.
Od počátku školního roku 1953/54 byly v přízemí přiděleny 4 místnosti Hudební škole, později celé poschodí, potom předsálí a sál. V této době bylo v Katolickém domě instalováno ústřední topení a následně vyměněna střešní krytina.
V roce 1960 měla škola 432 žáků a došlo ke změně názvu na Lidovou školu umění. Do roku 1960 byla ředitelkou Milena Melenovská, v roce 1960 se stal ředitelem Vlastislav Hemzal. V budově sídlil současně Osvětový dům i kino. Od školního roku 1969-70 již patřila budova do vlastnictví školy. Ta vyvíjela velmi kvalitní a záslužnou činnost nejen ve výuce žáků, ale zejména v řadě absolventských koncertů i koncertů pro veřejnost. Budova však brzy přestala pro všechny obory vyhovovat a docházelo k postupnému stěhování do budovy v Zámku. V letech 1976/77 došlo k rekonstrukci ústředního topení. LŠU zde sídlila do konce roku 1979. V roce 1980 byla škola přestěhována do nových prostor, v té době měla Lidová škola umění 960 žáků.
V letech 1957/58 byl po dobu rekonstrukce městského kina a také v letech 1967/68 při nové přestavbě kina na širokoúhlé promítání bylo v sále a předsálí Katolického domu umístěno městské kino.
V dalších letech 1980 až 1984 zde našlo svoje sídlo Kulturní středisko města Blanska vedené Ottou Nečasem. Do kulturního střediska byly též včleněny osvětové besedy integrovaných částí Blanska – Klepačova a Lažánek. KSMB mělo pět zaměstnanců a došlo zde k významným počinům i v historii města. Z tohoto období se datuje vznik Městské galerie, kterou vedl Antonín Juračka, od roku 1980 byly pořádány Jazzové dny a začal tu také působit Komorní orchestr města Blanska. Vznikl zde také soubor Divadla poezie vedený Liborem Pololáníkem. Koncem roku 1984 se KSMB odstěhovalo do no-
vých prostor na sídlišti Sever.
Po přestěhování KSMB byla od roku 1987 budova předána hospodářskou smlouvou jako přebytečný majetek do užívání Českému ústřednímu výboru Socialistického svazu mládeže, který zde zřídil Okresní klub mládeže. O jeho působení se nepodařilo bližší informace zjistit. SSM ukončil pobyt v Katolickém domě až v roce 1990, avšak jeho vnitřní zařízení zanechal v žalostném stavu. Hmatatelný byl výsledek jeho činnosti, když vrátil budovu v roce 1990 městu a město ji předalo původnímu vlastníku – Společnosti katolického domu. Stav byl velmi neutěšený, vybavení a nábytek odvezen včetně záclon a opony, dokonce byly odmontovány i některé elektrické zásuvky. Na pravé straně sálu však zůstal zachován mohutný figurální basreliéf symbolizující zřejmě budovatelské úsilí našeho pracujícího lidu.
V letech po zabrání Katolického domu se v jeho prostorách konaly také nejrůznější akce jako volby, různé odborářské konference, několikrát se zde uskutečnilo také veřejné soudní přelíčení.
Znovuobnovení SKD
Brzy po roce 1989 obnovily svoji činnost stovky různých spolků, mající vztah ke sportu, kultuře, technice, zvířatům, zábavě, pomoci jiným lidem, nebo dalším oborům lidské činnosti. Znovu se ustavila také necelá stovka spolků s tradičním názvem katolický či lidový dům, nebo beseda. Jedním z nich byla Společnost katolického domu v Blansku.
Tyto spolky včetně našeho se snaží spoluvytvářet občanskou společnost. Všechny spolky, včetně katolických přispívají k tomu, aby se z člověka stal odpovědný občan. To že navázaly na tradiční názvy a částečně také činnost svých předků je se svými předchůdci spojuje. Významnou roli zde může hrát také spojení s katolickou církví, protože tyto spolky mohou často hrát roli jakéhosi mostu pro ty, kterým třeba nemusí být společenství církve přitažlivé.
První událostí, která se v roce 1990 v Katolickém domě udála, byla oslava svátku matek druhou květnovou neděli. Sál i dům byl ještě vypůjčený od tehdejšího držitele SSM. Asi třicet nadšenců sál uklidilo a připravilo na nedělní oslavu.
V průběhu roku 1990 započaly přípravy na znovuobnovení Společnosti katolického domu. V září byl ustaven přípravný výbor, který požádal o registraci stanov Ministerstvo vnitra ČR a následně byl zaregistrován. Správa účelových zařízení SSM předala budovu Katolického domu zpět do užívání MěNV Blansko. V listopadu 1990 byla uzavřena dohoda o dočasném užívání budovy Společností katolického domu a 5. listopadu předal MěNV protokolem budovu spolku do užívání. V prosinci se sešla zakládající schůze společnosti a byl zvolen výbor ve složení: František Dyčka, předseda, Aleš Synek, Jiří Palcr, Jaroslav Nesrovnal, Pavel Starý a Helena Kupčíková.
Urychleně započaly práce na opravách a úpravě interiéru domu, především vymalování, nátěry, drátkování parket, vybavení nábytkem, doplnění hasicích přístrojů apod.
A s obrovským nadšením začal v Katolickém domě nový život. V lednu 1991 se uskutečnil za podpory mnoha pomocníků první spolkový ples, který byl velmi úspěšný nejen účastí 150 návštěvníků. Následovaly hned další akce jako ples Junáka, ostatková zábava ČSL. V únoru se uskutečnila okresní konference ČSL za účasti předsedy Josefa Luxe. A rozběhla se řada dalších akcí jako diskusní klub, přednášky, burza, jarní veselice, divadelní představení. Dne 23. dubna 1991 se v sále konala schůze městského zastupitelstva, které schválilo bezplatný převod majetku Katolický dům na Společnost katolického domu. Následně byla dne 1. října 1991 uzavřena o tomto převodu písemná smlouva.
Do konce roku proběhlo mnoho dalších akcí jako Jiřinková zábava, vinobraní, Martinské hody, čaje, vánoční setkání mládeže, předsilvestrovská zábava, turnaj ve stolním tenisu a řada jiných. Druhá valná hromada rozhodla o rekonstrukci kotelny na koks na topení plynové a k úhradě nákladů doporučila uspořádat sbírku.
V Katolickém domě začal běžný život, stále provázený radostí z nového. Pravidelná divadelní představení zahájil profesionální herec Miroslav Částek. Stejně tak se rozproudily besedy se zajímavými osobnostmi nebo na zajímavá témata. Došlo k uzavření smlouvy o pronájmu nevyužitých místností s Charitou, s hodinářem Jakubcem a pro výuku němčiny. Konaly se pravidelné taneční zábavy, vinobraní, Martinské hody, oslavy Svátku matek, Mikulášské a vánoční besídky, dětské karnevaly, pravidelně byla zajišťována volební místnost. Již v roce 1992 byly opraveny okapové žlaby, natřena plechová střecha a opravena fasáda na průčelí domu. V roce 1993 byl nově vymalován sál a zakoupena nová opona.
Jednou z významných akcí, konaných v Katolickém domě byla výstava betlémů, konaná v prosinci 1992, kterou navštívilo 1700 osob a která byla opakovaná v roce následujícím. S úspěchem se setkalo asi dalších dvacet výstav s jinou tématikou. V roce 1994 se uskutečnila beseda s P. Václavem Malým, nynějším pražským světícím biskupem. Účast 460 osob v sále patří dosud k největším. Od roku 1993 se v Katolickém domě konalo každoročně dvoudenní celostátní setkání Schönstattského hnutí za účasti více než stovky žen. V roce 1994 zde byla otevřena pobočka Městské knihovny Blansko, která úspěšně slouží dosud.
Téměř každoročně zde hrával svoje představení ochotnický divadelní soubor z Rájce–Jestřebí. V roce 1994 se v sále uskutečnilo celostátní setkání provozovatelů Katolických domů a Orloven ČR za účasti zástupců 15 spolků. Dne 1. prosince 1994 se zde konalo zasedání zastupitelstva s volbou starosty města.
Sál je také často pronajímán dalším organizacím na firemní akce nebo slavnosti. Jednou z prvních byla firma STEKO, dále Česká spořitelna, Komerční banka, firma APOS, firma VRBA, Zásobování teplem, bytové družstvo, fotbalový oddíl Metry Blansko, nebo aktiv montérů ČKD. Častý bývá také pronájem členům spolku i dalším osobám na rodinné oslavy.
V roce 1993 vyšlo první číslo Zpravodaje katolického domu. Od té doby dodnes bylo vydáno 19 čísel většinou s přehledem dění v uplynulém roce.
V letech 1996 a 1998 jsme využili neopakovatelné příležitosti a zakoupili jsme sousední dům se zahradou. Nemovitost byla sice ve špatném stavu, ale koupě nám umožnila bezbariérový přístup do sálu, dobrý příjezd pro zásobování ale hlavně rozšíření prostor o malý sál a zázemí kuchyně. S pomocí štědrých dárců se nám brzy podařilo splatit peníze na koupi vypůjčené.
V roce 1999 byla v Blansku založena jednota Orla, od roku 2000 začala působit Kolpingova rodina. Obě organizace našly svoje sídlo v Katolickém domě.
V roce 2000 uplynulo devadesát let od založení a deset od znovuobnovení spolku. Tuto událost jsme si připomenuli několika slavnostními akcemi, z nich byla nejvýznamnější uspořádaná výstava z historie Katolického domu a recitál blanenské rodačky a operní pěvkyně Evy Dřízgové – Jirušové. K tomuto výročí byl také zprovozněn malý sál a kuchyňské zázemí, vybudované v prostorách sousedního zakoupeného domu. Bylo to možné jenom díky nezměrné obětavé práci mnoha dobrovolníků.
V roce 2002 bylo na zahradě vybudováno hřiště jednoty Orla a ve sklepních prostorách klubové prostory Kolpingovy rodiny.
K významnějším akcím lze také zařadit výstavu blanenských občanských sdružení uspořádanou v roce 2005 u příležitosti 100. výročí povýšení Blanska na město.
V čele obnovené Společnosti katolického domu stál po dvanáct roků od roku 1990 do roku 2002 František Dyčka, od roku 2003 do roku 2004 Bohumil Hlavička a od roku 2005 je předsedou Ing. Josef Šebela.
